Když jsem poprvé stála pod Eiffelovou věží, splnil se mi dětský sen.

Nebyl to ale jen okamžik, kdy jsem konečně viděla místo, o kterém jsem tolik snila.

Byl to okamžik, kdy jsem pochopila, že svět není tak nedostupný, jak jsme si celý život mysleli.

Od té chvíle uplynulo více než třicet let.

Za tu dobu jsem si splnila mnoho dalších dětských snů.

Stála jsem pod pyramidami.

Obdivovala Annapurnu.

Navštívila místa, o kterých jsem jako dítě jen četla.

Poznala kultury, které byly úplně jiné než ta naše.

Ale to nejcennější, co jsem si z cest odnesla, nejsou fotografie ani razítka v pase.

Jsou to lidé.

---

Jak to všechno začalo

Jsem husákovo dítě.

Vyrůstala jsem v době, kdy se o cestování za hranice spíš snilo, než že by bylo běžnou součástí života. Pamatuji si dobu, kdy svět za našimi hranicemi působil téměř nedosažitelně.

Možná právě proto ve mně zůstala obrovská touha poznávat.

Byla jsem dítě plné energie. Moji rodiče ale pochopili, že energie není problém. Jen potřebuje správný směr.

Sport mě naučil disciplíně.

Hudba mě naučila vnímat rytmus, emoce a dívat se na svět jinýma očima. Stačí zavřít oči a zaposlouchat se. Někdy hudba vypráví příběhy stejně silně jako cestování.

Knihy mi otevřely svět dávno předtím, než jsem do něj mohla skutečně vyrazit.

A pak přišel okamžik, který změnil všechno.

Jednou jsme byli na návštěvě u mé paní učitelky. Na poličkách měla suvenýry z různých koutů světa. Vyprávěla o zemích, které navštívila, a mně připadalo, jako bych tam byla s ní.

Doma měla mamka ve vitríně malou Eiffelovu věž.

Dlouho jsem si ji prohlížela a představovala si, jaké asi je stát pod tou opravdovou.

Tehdy jsem si řekla:

Jednou chci vidět Paříž na vlastní oči.

A svůj dětský sen jsem si splnila.

Stopem.

Tahle Eiffelovka která byla mamky,stála celé moje dětství ve vitríně u nás doma. Mám ji dodnes.

Dnes už pro mě není jen symbolem Paříže. Připomíná mi domov, mámu a dětský sen, který se nakonec opravdu splnil.

---

Co mě cestování naučilo

Za více než třicet let na cestách jsem pochopila jednu důležitou věc.

Největší překážkou není svět.

Největší překážkou bývá náš vlastní strach.

Strach, že se ztratíme.

Že nebudeme rozumět.

Že něco pokazíme.

Že nejsme dost zkušení.

Přitom většina těchto obav zmizí ve chvíli, kdy uděláme první krok.

Právě proto dnes vytvářím své průvodce, itineráře a cestovní materiály.

Nejsou to jen seznamy míst, která stojí za návštěvu.

Jsou to průvodci, které bych sama chtěla mít při své první cestě.

Ukazuji v nich nejen kam jít, ale také jak koupit letenku, jak se zorientovat na letišti, jak se dostat z letiště do města, na co si dát pozor, čemu se vyhnout a jak cestovat s větším klidem.

Protože když člověk ví, co ho čeká, přestává se bát. A když se člověk přestane bát… otevře se mu celý svět.

---

Nad všemi národy světa je obyčejné lidství

Tohle není jen moje oblíbená věta.

Je to něco, co mi cestování znovu a znovu potvrzuje.

Zažila jsem nespočet situací, kdy mi úplně cizí lidé pomohli, aniž by ode mě něco očekávali.

A stejně tak jsem měla možnost pomoci já jim.

A právě tehdy jsem pochopila, že když odložíme předsudky, zjistíme jednu jednoduchou věc.

Nad všemi národy světa je obyčejné lidství.

Nezáleží na tom, jestli stojíte na tržišti v Marakéši, v malé vesnici na Bali nebo na horské stezce v Nepálu.

Úsměv znamená téměř všude totéž.

Ochota pomoci také.

Právě proto cestuji.Nejen kvůli místům,ale hlavně kvůli lidem

---

Když cestujeme společně

Občas se do světa nevydávám sama.

Nehoníme se od památky k památce.

Raději se zastavíme na dobrou kávu, povídáme si s místními nebo jen sedíme a vnímáme atmosféru místa.

Právě tyhle chvíle si z cest většinou pamatujeme nejdéle.

---

Pokud máte pocit, že cestování na vlastní pěst není pro vás…

…možná jste jen ještě nepotkali někoho, kdo vám ukáže, že to zvládnete.

Ať už se jednou vydáte do světa sami, využijete některý z mých průvodců nebo se potkáme na společné cestě, budu ráda, když vám moje zkušenosti dodají odvahu udělat první krok. A možná i ten druhý – za hranice Evropy.

Protože věřím, že svět není jen pro zkušené cestovatele.

Každý může najít svůj vlastní způsob cestování. Důležité je, aby si z něj odvezl radost, krásné vzpomínky a chuť objevovat dál.